Solola: Trhy a barevný hřbitov

Solola je malé malebné městečko nedaleko jezera Atitlán. Proslulost si získalo především trhy, které se s několikaletou pravidelností konají každý týden, nejsem Vám ovšem schopná říci jaký den. Náš stařičký průvodce pravil, že pátek, několik dalších zdrojů také říká, že v pátek, ovšem v pátek kolem 11 h nemůžu říci, že by bylo zcela vylidněno, ale s jistotou můžu tvrdit, že trh tam rozhodně nebyl. 

Pokud nenarazíte na trhy, můžete si alespoň prohlédnout krásnou „radnici“ a velice zajímavě oblečené lidi. Můžete zde vidět, typický guatemalský „kroj“, pány v kovbojských kloboucích a sukních. Pokud se Vám poštěstí na trhy natrefit a budete si takový „kroj“ koupit také, ale pozor, náš dávný průvodce varoval před nošením na místě. Místní to prý považují za neúctu. Těžko říci, zda je tomu tak i po 10 letech, ale protože Solola není až tak turistická, troufala bych si říci, že tomu i tak být může.

Mé nezapomenutelné zážitky: moje hřbitovní úchylka

Po malém zklamání z nepřítomnosti ani jednoho stánku se mi nadšení vrátilo na místním hřbitově. Hřbitovy mě již dlouhou dobu z neznámého důvodu přitahují, a jakmile mám na svých cestách příležitost, s návštěvou nejednoho rozhodně neváhám. Hřbitovy sice lze vidět po celé Guatemale, ale tohle byl náš první a totálně mě uchvátil. Hroby jsou spíše takové malé paneláčky, maličko jako u nás některé úložiště na urny ALE hemží se všemi barvami! Kytky zde dají najít většinou jen umělé. Velice často mají i nebožtíci krásný výhled. Byl to pro mě takový velice příjemný hřbitovní šok. Nevím proč mě hřbitovy tak fascinují, především ty zahraniční. Nedávno jsem dokonce zjistila, že moje úchylka má jméno: tafofilie. Například u protinožců jsem zažila asi největší kulturní šok, když jsem zjistila, že na hřbitovy jezdí autem až přímo ke hrobu, ale později jsem se s tím tak ztotožnila, že jsem tam chodila běhat, neboť to bylo jedno z nejklidnějších míst v okolí, kde jsem se právě nacházela, a protože tam těch aut moc nejezdilo, nebála jsem se tam ani pustit vypůjčeného psa.

Po zajímavém zážitku z hřbitova jsme zapadli do hospůdky a v podstatě po 1. se snažili objednat si oběd. Místo kuřecí tortilly jsme sice dostali kuře smažené s hranolkama, avokádem a jak jinak než fazolovou pastou ale i tak jsme si pochutnali (o týden déle bych si už asi tolik nepochutnala). Po obídku jsme vyrazili směr Panajachel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *